Klášter Plasy a problém nastalý převodem hospodaření z NPÚ na NTM

Plaský cisterciácký klášter byl založen roku 1144 knížetem Vladislavem II., po jeho rozvrácení husity byl na přelomu 17. a 18. století velkolepě barokně obnoven a po zrušení zdejší mnišské komunity roku 1785 byl v první čtvrtině 19. století odkoupen kancléřem Metternichem, který zde zřídil svoji rodinnou hrobku. V majetku tohoto význačného rodu zůstal klášter až do jeho zabavení roku 1945 na základě tzv. Benešových dekretů. Od této chvíle se datuje rozdrobenost kláštera mezi mnoha vlastníky a od té chvíle také nastaly potíže s jeho smysluplným užíváním a tím de facto jeho památkové záchrany.

Památkový ústav (ať už jako KSSPPOP, SPÚ či NPÚ) přijal základní koncepci odkoupení rozdrobených budov vnitřního klášterního areálu od rozličných vlastníků, naposledy letošní rok budovy bývalé sodovkárny, pivovaru, mlýna a domu sládka. Budovy byly přejímány samozřejmě s nájemci, se kterými se podle výhodnosti situace buď v pronájmech pokračovalo nebo se nájemní smlouvy vypovídaly kvůli pro objekt vhodnějším záměrům. V roce 2008 tedy Česká republika vlastnila prostřednictvím správy památkového ústavu prakticky celý areál vyjma konventního kostela (kde probíhají další jednání o jeho předání) a pozemků uvnitř klášteřiště, které jsou ve správě města Plasy.

Pro většinu v letošním roce odkoupených budov se počítalo s jejich využitím pro projekt Národního technického muzea z prostředků IOP, ve kterém měl být památkový ústav partnerem. V budově pivovaru, mlýna a domu sládka se měl realizovat projekt Centra stavitelského dědictví (dále jen CSD) se zaměřením na uchování paměti o historickém stavebním dědictví a materiálech.

Poté, co de facto padl další projekt manželů Sporkových na využití hospodářského dvora, starého opatství a sklepů nové prelatury pro vysoké školství v Plasích (jednalo se o možnosti vstupu České zemědělské univerzity do Plas), zástupci projektu CSD oslovili památkový ústav v Plzni s možností rozšíření jejich projektu o jižní hospodářský dvůr pro jejich projekt, který by do sebe zahrnul i jakousi stavební řemeslnou huť, která by prezentovala historické stavební techniky odborné veřejnosti.

Po další sérii komplikovaných jednání o využití i severního (horního) hospodářského dvora pro projekt CSD bylo dohodnuto, že NTM využije celý hospodářský dvůr s pivovarem a domem sládka a NPÚ bude využívat budovu barokního mlýna s přilehlým přístavkem.

Národní technické muzeum chtělo do svého projektu zahrnout i opravu barokní sýpky s hodinovou věží a s patrovou gotickou kaplí (přibližně z roku 1260), která dosud sloužila jako návštěvnický prohlídkový okruh. Tato oprava měla být realizovaná na základě partnerské smlouvy mezi NPÚ a NTM a provoz v sýpce měl zůstat nezměněn.

NPÚ na základě těchto skutečností přepracoval svoji koncepci využití zbývajících budov, která měla pružně reagovat na vývoj v další části areálu:

  • konventní budova využita nadále jako hlavní prohlídkový okruh a jako centrální depozitář mobiliáře z památkových objektů Plzeňského kraje (centrální depozitář čerpá finanční prostředky z tzv. Norských fondů, kdy část depozitáře má fungovat jako studijní a druhá polovina jako veřejně přístupná)

  • budova nové prelatury se měla stát druhým prohlídkovým okruhem zaměřeným na působení Metternichů zde v Plasích a zároveň nadále fungovat jako nezbytné zázemí správy objektu

  • budova sýpky měla být využívána jako speciální prohlídkový okruh zaměřený především na odbornou veřejnost a dále svojí prohlídkovou náplní na dětské návštěvníky

  • budova tzv. sodovkárny se měla stát návštěvnickým zázemím, částečně zázemím správy centrálního depozitáře a dále měla být využita údržbou klášterního areálu

  • dále měl památkový ústav usilovat o převedení bývalého konventního kostela do vlastní správy a propojit jej se základním návštěvnickým okruhem konvent (tak, jak tomu za fungování kláštera vždy bylo)

  • budova mlýna měla být pokladnami a správou areálu NKP Klášter Plasy

Dne 8. října 2008 však ministr kultury Václav Jehlička vydal opatření č. 2/2008, kterým upravil příslušnost k hospodaření většiny klášterního areálu z NPÚ a NTM takto:

budovy převedené správou na Národní technické muzeum

  • jižní dvůr
  • severní dvůr
  • mlýn
  • pivovar
  • zámek
  • sýpka

budovy pod správou NPÚ

  • konvent
  • sodovkárna

budovy církve

  • kostel Nanebevzetí Panny Marie

Toto opatření nebylo konzultováno se správou objektu (a údajně ani s NPÚ), takže vznikla poněkud bizarní situaci, kdy správa NKP Klášter Plasy ztratila většinu „svých“ budov, které byly součástí určité rozvojové koncepce a které zejména sloužily i správě objektu jako nepostradatelné zázemí, které bylo aktivně využíváno, opravováno a restaurováno (investiční i neinvestiční prostředky, peníze z Programu záchrany architektonického dědictví na resturování Liškových fresek a opravu Matheyovského krovu a střešní krytiny, …).

Pomineme-li zcela nekoncepční krok rozdělení bývalého klášterního areálu, byť mezi dvě státní příspěvkové organizace, je nejbolestivějším místem „ztráta“ tzv. nové prelatury (čp.1, katastrálně 16/1, výše v plánku modře), jinak bývalého zámku Metternichů, jehož oddělení od současné správy přinese velké problémy dalšímu řádnému fungování objektu. Tím, že byla nová prelatura oddělena, přichází správa NKP Klášter Plasy o:

  • jediný velký (a reprezentativní) sál v Plasích: přicházíme tím o možnost pořádat tradiční koncerty a výstavy

  • krátkodobé pronájmy: „cizí“ koncerty, výstavy, setkání, workshopy

  • dlouhodobé pronájmy: příjmy z městské knihovny, nebytové i bytové prostory

  • ubytování: služební byt správce objektu (jen přes rok starý a za 1,3mil. Kč), ubytování průvodců, inspekční pokoje, …

  • zázemí pro větší techniku: služební automobil, přívěsné vozíky, malotraktor, …

  • skladovací prostory: dřevo, pískovce, řezivo, krytina, …

  • prostory pro nakládání s bioodpadem: bude chybět místo pro řezání a pálení větví, meziskladování odpadu před předáním, …

  • prostory pro prezentaci Metternichů v prohlídkovém okruhu: mobiliář, z depozitů, který čeká na vyinstalování, léta výzkumů, …

V budově prelatury tedy převodem hospodaření z NPÚ na NTM zůstane:

  • elektronické zabezpečovací zařízení napojené na klášterní pult

  • pevně vyinstalovaný mobiliář (lustry, kachlová kamna, …)

  • byt s vybavením (1,3 mil. Kč, kuchyňská linka, bojler, kachlová kamna, elektrokotel, radiátory, …)

  • vybavení „ubytovny“ pro průvodce (6 kachlových kamen, kamna krbová a další, postele, skříně, …)

  • vybavení kuchyně a sprch pro průvodce a inspekční pokoje (kuchyňská linka, bojlery, baterie, pračka, lednice, …)

  • vybavení sálu – spousta židlí a stolů

  • dřevo z poražených stromů pro topení v kachlových kamnech

  • krytina pro druhotné použití na koruny zdí, …

  • PZAD s projekty na obnovu jediného cenného barokního krovu v Plasích a opravu krytiny

  • restaurování Liškovy schodištní fresky (po letech snah těsně před dokončením)

 

Tento převod si samozřejmě vyžádá nové (a bohužel komplexně hloupé) investice do zřizování nového zázemí pro správu objektu ve většině výše uvedených bodech. Dále tento převod budovy nové prelatury vyvolá problém s dalšími nájemci mimo čp. 1, zejména v konventu, kde bude nutně třeba zvážit další dosud fungující pronájmy pro Základní uměleckou školu – hudební obor, atd.

Zároveň musí být přepracována koncepce využití zbylých budov NPÚ, která musí reagovat na zcela novou a nečekanou likvidující situaci. Bude třeba rozloučit se s využitím někdejšího zámku rodiny Metternichů jako prohlídkového okruhu, který byl v místech nové prelatury zamýšlen již několika předchozími správami objektu a čekalo se jen na uvolnění prostor, kde je dnes v nájmu Městská knihovna, pro kterou MÚ Plasy chystá nové místo v plánovaném městském centru. Mobiliář i průběh prohlídkového okruhu byl již připraven.

Je potřeba pochopit, že se jedná o reprezentativní budovu areálu a to jak v baroku nejvýznamnějšího cisterciáckého kláštera v zemi, tak za dalších majitelů sídlo druhého nezvýznamnějšího muže Evropy hned po Napoleonovi. Je hříchem tohoto nevyužít a neprezentovat návštěvnické veřejnosti budovu jako zámek Metternichů, když mají v Plasích i rodinnou hrobku! Proč budova, která má potenciál stát se významným návštěvnickým okruhem západních Čech, se musí přebudovat na vysokou školu, která může být kdekoliv?! Léta vytváření koncepcí prohlídkového okruhu správami objektu přichází vniveč (i když ne vždy tomuto využití doba přála). V současnosti je jasný zájem i města vystěhovat tamní knihovnu, která doteď neměla jiné prostory do nové budovy, jež se má stavět v prostorách současného městského kina a je i zájmem města a dalších regionálních kulturních institucí vyzdvihnout fenomén Metternich ve zdejším kraji a především městě. Jak tomuto napomůže vysoká škola není zcela jasné.

Budovy kostela, konventu a prelatury spolu tvořily vždy jednotný a nejvýznamnější celek. Tím, že tzv. nová prelatura zůstane nadále v rukou NPÚ a správy objektu, bude zajištěno zázemí objektu, bude zajištěno kulturní využití objektu a jeho další rozvoj návštěvnickým směrem pro širokou i neodbornou veřejnost.

Nelze se odvolávat na to, že pod novým majitelem budou v budově zachovány současné provozy (viz dopis pana ředitel NTM Kubíčka ředitelce NPÚ-ÚOP v Plzni paní Drncové). Jednak toto bude velmi časově omezeno, jednak tímto tvrzením se vyvrací myšlenka převodu (proč převádět budovu, když v ní má vše zůstat?!), budou zmařena léta výkumů, vyvolá to další specifické insvestice do zázemí správy objektu v jiných budovách (to bylo doteď chápáno jako zbytečné, když jsme zázemí měli a finanční prostředky mohly být využívány z pohledu chodu objektu lépe), atd.

Již teď je zmařeno převodem budovy sýpky restaurování věžních hodinových ciferníků, na které správa objektu vlastním přičiněním sehnala po několika letech potřebné finanční prostředky.

Správa objektu přijde navíc převodem o více než polovinu ročního příjmu, který nebude moci zřízením a provozováním druhého významného okruhu v prelatuře nijak nahradit!

Jako nejpřijatelnější řešení se jeví vyjmout budovu nové prelatury (katastrálně 16/1) z opatření č. 2/2008 ministra kultury a nechat ji nadále ve správě NPÚ. V ostatních budovách může být realizován projekt CSD z prostředků IOP, lze uzavřít dohodu o pronájmu sýpky jako prohlídkového okruhu (není to tak citlivé téma jako zázemí správy) a lze nadále pokračovat ve snaze získání bývalého konventního kostela do majetku státu. Těmito kroky by se koncepce rozvoje CSD ani NPÚ prakticky nenarušila a vedlo by to ke kvalitní spolupráci v rámci jednoho areálu bez zbytečně vyvolaných bolestivých investic, propouštění zaměstnanců, vyhazování nájemců a několika let zmařeného času.